Prodejní zájezd do EU

Znají to asi všichni. Dostanete do schránky leták s nabídkou levného zájezdu. Jakási "renomovaná anonymní osoba či společnost" se vám snaží namluvit, že ze svých peněz sponzoruje vaše cestovatelské touhy. Pochopitelně na velice atraktivní místo. Vy se nad tím snad už ani nepozastavíte. Tiskovina skončí schumlaná na chodníku, v lepším případě ve tříděném odpadu. Sedmdesáti-osmdesátiletá důchodkyně se domluví s kámoškou - Ančo, sedíme doma už dvacet let, vyrazíme si. Babky si nechají udělat ondulaci, sousedům udělí instrukce jak naložit s jejich ostatky v případě havárie autobusu a v určený den a hodinu naklušou na startovací místo. Šoférovi zaplatí pár pětek a autobus s nimi zamíří k netušeným zážitkům. Za hodinku za dvě je vyklopí před nějakým kulturním domem, babky jsou nahnány spolu s ostatními spoluvýletníky do tanečního sálu a začíná prezentace.

Babky, které neví, jestli umřou zítra, nebo až za týden jsou lámány pomocí všelikerých multilevelových triků k tomu, aby si koupili sadu nádobí, na kterou je záruka 50 let. Nezřídka za násobky ceny v kamenných obchodech. Cena jest ovšem přísně tajena, nejdřív se kecá a kecá a kecá. Poté prodejce zkušeným zrakem vytypuje pár nalomených důchodců, pozve si je stranou, nabídne cigárko, čokoládový bonbón a spiklenecky sdělí cenu. Neopomene zdůraznit, že právě oni jsou mu velice sympatičtí a kvůli nim - ať nežere - dá jim jeden hrnec za sedm tisíc. Jináč by to stálo o mnoho, ale opravdu o mnoho více.

Babky jsou nešťastné. Mají hlad, chce se jim čůrat a přemýšlejí jestli jejich kočička Micka našla připravený oběd, který by kočky kupovaly. Anča, která dělala účetní v jézeddé dostane spásný nápad. "My ale tolik peněz sebou nemáme". Velice se jí uleví, neboť právě vykličkovala. Kam se ale hrabe na zkušeného multilevelistu zběhlého v okrádání důchodců. "Úplně náhodou jsem tady zahlédl jednoho pána, který s Vámi sepíše úvěrovou smlouvu". Odkluše do vedlejší místnosti, přilepí si falešné fousy, nasadí klobouk a černé brýle. Přinese úvěrovou smlouvu s nekřesťanskými úroky a ďábelskými podmínkami. Sálem se začíná šířit šeptanda, že kdo si nic nekoupí nedostane oběd a bude mu zamezen přístup do autobusu na zpáteční cestu. Stres, únava a inkontinence vykonají své. Babky podepíšou. Nějakej hajzlík je zase blíže svému vysněnému bohatství, babky se těší až budou doma a na všechno zapomenou, cestou zpět se v autobusu domluví, že to dají mladejm k vánocům a vlastně zaplať Bůh, že to vůbec přežily.

Leč po návratu domů na babce dcera a zeť vidí, že není něco v pořádku. Nakonec z babky vyleze co se stalo. Dcera řekne: "Ale mami, tyhle hrnce má Vodrážková v konzumu za třetinu ceny, a ještě si můžeš koupit každý zvlášť a ne celou sadu." Zeťák se zatím probírá na počítači občanským zákoníkem a po chvíli vítězoslavně prohlásí: "Podle zákona se může do čtrnácti dnů odstoupit od kupní smlouvy". Všem se uleví. Až do chvíle, kdy dcera najde na podlahu spadlý list papíru, na kterém babka podepsala prohlášení, že si prodejce sama pozvala.

Pokud se Vám vyjevují nějaké souvislosti s jednáním bruselských prodejců té jedině správné Evropy pod jejich správou - jde o podobnost čistě záměrnou.